Nic víc,  než  pár dní nad zemí,
jak pták, jak Bůh, jako sníh,
tak vzletím do mraků
s postelí a sním,
že smím tam říkat
svůj Otčenáš a Zdrávas.

Nic víc než pár dnů nad zemí
jak pták, jak Bůh, jako sníh
a znát,  znát víc,
co jsem já, jsem-li jen  pápěří,
proč tu jsem já, 
Otčenáš a Zdrávas.

Tak ptám se, ptám
a vím, co říct,
jen bloudím vesmírem
prach jsem a v prach se obrátím
a nic víc nevrátím.

Můj anděl strážný
klidně mě opouští,
je fuč, je pryč,
je vážně pryč
 a jen já - pápěří,
já tu 'sem,
Já Otčenáš a Zdrávas.