Čím víc vzpomínám, tak tím víc se vracím
kde stojí bílý dům, kam svoje sny skládám.
A čím od něj jsem dál, i když nejsem už malá
v duchu slýchám, máš jeden domov svůj.

Ve dne klopýtám a v noci se vznáším,
co se naskýtá, to bez řečí snáším
A čím z domu jsem dál, i když nejsm už malá
v duchu slýchám, máš jeden domov svůj.

A jedenkrát za rok jedenkrát,
auto prach rozvíří, domů zamířím

Čím víc vzpomínám, tak tím víc se vracím
kde stojí bílý dům, kam svoje sny skládám.
A čím od něj jsem dál, i když nejsem už malá
v duchu slýchám, máš jeden domov svůj.

v duchu slýcháááám, ...máš ... jeden... domov svůůůj.