Vážení přátelé,

Jak jsem se již na úvodní straně zmínila i já jsem začínala s kytarou za 180 Kč. Abych si ji ale jako dítě mohla pořídit, šli jsme s rodiči prodat do bazaru moje bílé krasobrusle, které jsem měla moc ráda. Můj tatínek byl tenkrát po těžké nemoci a tak si rodiče nemohli dovolit mi koupit ještě kytaru. Řekla jsem si, že brusle jsou sezónní a tak  šly tedy do světa.

Já mydlila na kytaru, zpívala a dozpívala se do kapely, pak toužila po vlastním mikrofonu, a spořila na něj, po troškách…a dlouho, protože to tenkrát bylo neskutečně drahé a ještě ke všemu  něco sehnat bylo velmi těžké. Vždyť středně kvalitní mikrofon byl tehdy za běžnou měsíční výplatu . …. Vždy když se mi později dostali do ruky různé katalogy  právě těchto věcí, nebo byla někde  výstava hudebních nástrojů a zvukové techniky moc mě to zajímalo a tak jsem se rozhodla, že by bylo dobré najít způsob, aby děti, začínající a nebo i starší hudebníci, kteří si nemohou dovolit sahat hluboko do kapsy, mohli uskutečnit své sny. Můj manžel, velmi zkušený zvukař, mi navrhl, abych si pořídila obchod s hudebními nástroji a technikou, a já ve svém úžasu souhlasila.  A tak vznikl můj obchod

www.MusicShopOnline.cz

 

Začala jsem se věnovat obchůdku a s láskou vybírala výborné, ovšem cenově dostupné hudební nástroje  a zvukovou techniku a přivážela je z Německa v napěchovaném osobáku.

 

Na cestách po Německu mě doprovázel jen můj malý psík jménem Idefix., který vždy bral hlídání zakoupeného zboží jako své poslání.

 

 

Využívala jsem letité zkušenosti posbírané po pódiích u nás, ale hlavně v zahraničí. Idefix ovšem také vyjednával, a to tak, že se tvářil na moje obchodní partnery roztomile, nechal si oblékat  srandovní trička, byli jsme tím snadno zapamatovatelní a málokdo odmítl komunikaci, dokonce byl vpuštěn i na výstavu, kam normálně pejsci nesměli. Právě tričko s reklamou z něj rázem udělalo VIP, kdy změkl i  svalovitý  hlídač u vchodu.

 

Nějaký čas jsem pracovala  i přímo na prodejně, bylo to krásné období, protože mi dělalo dobře, že dokážu prodávat, i když nejsem vyučená prodavačka, nýbrž zpěvačka, ale často mi bylo trochu líto, že přemlouvám lidičky, aby si dopřáli jednoho z nejkrásnějších „koníčků“ a sama už vlastně ani nemám čas jej aktivně provozovat. Ovšem kdo poznal jak nádherně voní nové kytary, banja, mandolíny, klávesy a když je toho okolo Vás spousta, sám moc dobře ví jaká to je droga. Pečovala jsem o obchůdek, a každý den večer dělala jinou výstavku za prosklenými  dveřmi,

 

 

tak, jak jsem to vídávala  v prodejnách na „západě“. Zjišťovala jsem o co mají „moji“ zákazníci zájem abych z té nepřeberné nabídky vybrala to správné. Do té vůně nových nástrojů mi jednoho dne zavolaly Schovanky, jestli si s nimi nechci opět zazpívat,  prý jedna onemocněla ?…Zase ta stará, jiná vůně, vůně a síla pódia  co člověka  pohltí , jo a já do toho znovu  vlítla.  Jak se mám vypořádat  s dvojí drogou? To přece musím nějak udělat !!? Propojit!? Jinak to prostě už nejde?  Zpívání jsem brala vždycky jako mé poslání?! ….A tak formuji CountrySteel, mám přece kolem sebe velmi kvalitní  hudebníky ? 

 

Ano, zase zpívám, točím nové písničky ale i jezdím ve své nové velké dodávce, stále se svým  psíkem Idefixem do Německa. To aby měli dětičky nové  kytary, flétničky a piana do školy nebo pod vánoční stromeček.  Ale aby si i ostatní, často velmi skvělí, profesionální muzikanti a známí  vynikající zvukaři, mohli opatřit své nástroje a aparatury. Když zboží přivezu, opět se vrhnu do vlastní hudební práce, abych Vás potěšila dalšími písničkami.

 

Vaše   Hana  Lounová